Není pravda, že dnes neexistuje pokora. Existuje, ale je jedovatější, než nejvýstřednější pokora asketů. Stará pokora byla ostruhou, která nedovolila, aby se člověk zastavil, nikoli hřebíkem v botě, který mu překážel pokračovat v cestě. Stará pokora nutila člověka, aby pochyboval o svém úsilí, což jej přimělo k tomu, aby pracoval ještě houževnatěji. Nová pokora naopak nutí člověka pochybovat o jeho cílech, takže se přestane namáhat úplně.  

–  G.K. Chesterton

Pochybování o sobě tě má vést k tomu být neustále lepší a lepší – odhaloval ty malé nedostatky a zaplňoval je dokonalostí. Pokud nepochybuješ vůbec, jsi jenom další děcko, co ničeho nedosáhne, protože žije s pocitem, že svět sám mu něco dluží. Pokud pochybuješ příliš, nevěříš sám sobě ve schopnosti napravit svoje nedostatky – a tak začneš podléhat kompletnímu mamvpičismu a na všechno budeš srát.

Dnes jsme až příliš zvyklí vidět svět šedivě. Snažím se jej vnímat černobíle – abych v něm měl vůbec tendenci něco sakra dělat.

Jasně že všichni mají svoje příběhy, důvody, práva a polehčující okolnosti. A co jako? Tebe zajímáš ty sám, tvoje rodina, tvoje komunita a možná tak ještě tvoje město. Tečka. Nejseš FBI, aby ses staral o celej svět – jsi tady pro ty, o který se postarat zvládneš – a pro takový uděláš prostě maximum. A je jasná hranice, mezi tvejma lidma a lidma cizejma – Žádná šedivá zóna.

Štěstí je zvyk. Dennodenně pozitivně myslet po dobu 60ti let.

Můžeš bejt nejbohatší zmrd v baráku, ale to ještě neznamená, že nemůžeš mít depku. Je lepší mít depku ve velký vile, než pod mostem, ale pořád je to ta samá zasraná depka. A jestli tě něco dokáže připravit o prachy, moc a vliv, je to právě depka uvnitř tebe samotnýho. Tak se na ní vyser – to je celý.